NATOLISKÝ OBČASNÍK
Bosna a Herzegovina V + FOTKY!!!
Semináře a Tunel
28.7.2005
- Scházíme se po ránu, abychom jeli autobusem do Kongresového centra (KC) na dopoledne plné přednášek a seminářů - docela dobré a tentokrát všichni mluvili řečí, kterou jsme mohli rozumět, ale oběd byl mnohem lepší, ačkoliv kontrast starého a poničeného Sarajeva s novým moderním KC byl trochu kafkovský.Zážitek dne ale přišel nedaleko letiště. Původně nám slíbili, že se podíváme na Sarajevo z některého z kopců, ale nakonec jsme se k tomu nedostali. Autobus nás dovezl na okraj města (kolem základny, kde cvičili vojáci NATO), do malé vesničky, kde na jediné dlouhé cestě byly v zahrádkách hroby. To vlastně nebylo nic překvapivého, protože ta ulice tvořila předěl mezi bojovými liniemi. Na konci ulice je soukromé muzeum - Tunel - životně důležitá spojnice, která umožňovala obyvatelům Sarajeva utéci z města, ale také sloužila jako dopravní spojnice pro zbraně, zboží a taky pro příchod "čerstvých" bojových jednotek.
Tunel byl tajný, spravovala ho jen jedna rodina, na jejímž pozemku byl postaven. Vedl a vede dodnes pod letištní ranvejí, přístupný je ale jen z jedné strany. Během provozu se potýkali s problémy - spodní voda, nutnost utajení, úzký tunel s kolejemi, možnost průchodu pouze jednosměrně. Fotografie ze stavby a video z provozu byl strhující dokument. Po tomhle zážitku se nikomu nechtělo polemizovat, politikařit a vlastně se ani jinak projevovat. Vzhledem k soumraku už jsme ani nejeli na slíbenou vyhlídku nad město, ale vraceli jsme se rovnou na večeři.
Nastal zádrhel, protože nás nechali v restauraci přes hodinu čekat, že ještě nemají uvařeno. Spousta lidí otráveně odešla do města. Měla jsem to udělat taky, protože jídlo, které pak přinesli bylo nejen studené, ale navíc hnusné. Chtěli jsme si spravit chuť v rockovém klubu, ale byl tam jen rámus, žádná dobrá muzika jako den předem. Navíc strašlivě zakouřeno a vedro a ani trochu místa. Vydržela jsem do 1h ráno a pak jsem doprovázela kolegyni domů. Cestou nás ale popadl hlad, takže jsme zapluly do muslimské restaurace (protože byl ramadan, tak ty pravé restaurace měly přes den zavřeno a otvíraly se soumrakem a zavíraly s rozedněním.
Dostaly jsme něco k jídlu, bylo to moc dobré a protože v restauraci nebylo moc lidí, zůstávám a bavím se s majiteli až do tří do rána. Neumějí anglicky ani francouzsky, tak se snažíme mluvit našimi jazyky - tedy já česky a oni srbochorvatsky (?). Zdá se, že si poměrně rozumíme, ale v otázce víry jsme se poněkud rozcházeli. Nicméně ta debata byla zajímavá, ale ve tři ráno jsem usoudila, že bych mohla jít spát a vracím se pěšky nočním Sarajevem. U nás v domečku už bylo zamčeno, ale naštěstí nechali klíč na trámu nad vchodem. Jenže trám je na mě příliš vysoko, takže hledám, na co vylézt - stará židle nakonec posloužila - a zrovna, když se chystám odemknout, tak se rozsvítí světlo a naproti mi jdou Laurent s Martinou. Vrátili se o chvíli předemnou a když zjistili, že ještě nejsem, vydali se mě hledat. Takže ještě chvíli debatíme na "dvorku" a na pár hodin zaléháme, protože ráno vyrážíme před šestou do Mostaru.
O městě samotném se dočtete, ale až v dalším pokračování...
 nové kongresové centrum |  Tunel |  obležené Sarajevo |
 opravdový tunel |  domky u tunelu |  noční Sarajevo |
 noční trh |  hlavní náměstí v Sarajevu v noci |
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 6087 x