NATOLISKÝ OBČASNÍK
Bosna a Hercegovina IV + FOTKY!!
Sarajevo denní poprvé
28.7.2005
- Nádherné ráno a snídaně v naší obrovské kavárně bylo jen předzvěstí neuvěřitelných zkušeností, které jsme měli v Sarajevu zažít. Při snídani si členové různých skupinek vyměňují zážitky z chůze po nočním Sarajevu a taky šoky/příjemná překvapení z bydlení. Po snídani se přesunujeme pěšky na tramvaj a jedeme k muzeu poblíž bývalého hotelu Holiday Inn, který všichni dobře známe z filmu Welcome to Sarajevo. Ten hotel vypadá stejně jako ve filmu - vypálený, bezútěšný, evropský "mrakodrap". Je víc než 10 let po válce a my si připadáme, v souvislosti s filmem, jako by skončili natáčet včera a střílet předevčírem... Nic veselého...Silnými zážitky se pokračuje dál, a to když jedeme tramvají skrz město k Muzeu, kde je stálá výstava o obléhání Sarajeva a schopnosti lidí přežít. Budova sama je "socialistický realismus", ale výstava je válečný realismus, když pak za oknem zahlédneme tanky a spadlý vrak vrtulníku, nejsme si jisti, že můžeme bez obav vyjít ven.
V muzeu se nacházejí neuvěřitelné syrové a drsné fotografie s popisky, kuchařka přežití - jak a co nahradit, samotné náhražky a jiné kuchařské propriety. Vedlejším průvodním jevem obléhání bylo velmi nízké procento obézních obyvatel.
Viděli jsme také, jak nejlépe přestavět bydlení a zabezpečit ho proti ostřelovačům, ale zárove%n umožnit "normální" život. Průvodcem v Muzeu se nám stal pan Jacob Finci, člen židovské obce a "kurátor muzea", který vyprávěl o problémech mezi etniky.
Centrem života se stala kuchyň a základem pro přežití osázený balkon a blízkost parku se stromy - každý byt ať už v paneláku nebo jinde prošel zásadní proměnou - všude zatemnění, radio, kamínka na pevná paliva, stůl, petrolejka, svíčky. Stromy v parku padly během tuhých zim, ale rajčata a jiná zelenina pěstovaná na balkoně byly základem jídelníčku. Sarajevo leží v poměrně hlubokém údolí a bylo sevřeno několika oddíly obléhatelů různých etnik, kteří stříleli na všechno, co se hýbalo, na jakékoliv světlo.
Po dvou hodinách v muzeu jsme se sešli s Ahmedem a jeho přáteli, byli jsme rozděleni do skupin a měli jsme si projít město. Asi pod dojmem zážitků z muzea a celkové únavy mě chození po památkách se skupinkou Italů a dvou Ahmedových kamarádek příliš nebavilo. Od naší skupinky jsem se oddělila a courala chvíli sama. Moc příjemně mě překvapilo tržiště-Bazar se spoustou obchůdků a lidí a vůbec atmosféra. Místní kuchyni ochutnáváme s Kasiou a Selmou v zahradní restauraci (masem nebo zeleninou plněné taštičky "burek" a dobrý oběd byl zakončen kávou v jiné lokální zapadlé kavárně). Užívaly jsme si teplé babě-letní odpoledne a po kafi jdeme zpět na konferenci.
Zase se vracíme přes celé město k hotelu Holiday Inn do kongresového centra na setkání s novináři. Je to ale rozčarování - bavíme se o médiích a etnikách a jedna z přítomných novinářek odmítá mluvit anglicky, ačkoliv to umí. Z důvodu toho, že není v cizině, ale v Bosně a Herzegovině a tam se mluví bosensky-srbsko-chorvatsky. Není přítomen žádný tlumočník. Je to rozpačité, nepříjemné, řada studentů naštvaně odchází.. Legrační moment je, když nás ta dáma, která mluví v Bosně pouze svým jazykem, vyzývá, abychom s ní diskutovali...trochu fiasko, ale na čí straně? Obávám se, že na bosenské.
Večer se scházíme na cestu do klubu, ale nikdo z nás vlastně netuší, kde klub je a Ahmed nikde. čekáme na náměstí s fontánou skoro hodinu, než se všichni sejdou a pak jdeme zase dalších půl hodiny přes město do klubu. V klubu je to fajn, ještě před tím, než přišlo 60 lidí z Natolinu už tam bylo plno, a co teprve v okamžiku, kdy jsme se tam nasáčkovali my. Hrají docela dobře, celkem dobře se i bavíme, ale nejpříjemněji je v chodbičce vedoucí do restaurace a k toaletám. Tam je totiž alespoň místo na dýchání, trochu vzduchu a člověk se slyší.
Další den bude zase perný, tak jsem se kolem půlnoci omluvila a šla spát, vracím se přes město sama, na ulicích nikde ani noha, jen divocí psi. Docela se mi ulevilo, když jsem došla k nám do domečku. Byla jsem sice první, ale vůbec nevím, kdy se vrátili ostatní.
 muzeum |  aula muzea |  bývalý hotel Holiday Inn v Sarajevu |
 v centru města... |  u mešity - Ramadán |  Kasia a Selma v kavárničce |
 od řeky k našemu domečku |  na přednášce... |
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 5702 x