NATOLISKÝ OBČASNÍK
Tvoříme ročenku - FOTKY!!
Zase práce jako na kostele
20.6.2005
- Tyto články dopisuji až ex-post, téměř měsíc po návratu z Natolinu. Možná, že už nebudou natolik bezprostřední, ale jako "deníková forma" - rekapitulace by sloužit mohly.Už začátkem školního roku se našli 2 dobrovolníci, kteří se chtěli podílet na tvorbě ročenky. říkejme jim koordinátoři (Jorg z Německa a Ciara z Irska). Ovšem celý podzim se nic nedělo, protože nebyl čas a ani prostor a téma. Od velikonoc začalo shraňování materiálu a "nábor" pracovních sil. Dopadlo to tak, že "ročenková komise" - Yearbook committee nakonec měla celých 7 členů - Německo, Irsko, Itálie, Makedonie, 2x Polsko a 1x čechy. Začali jsme se scházet jednou týdně a hledali jsme podobu ročenky, témata, jak to pojmout a co dělat. Od května jsme bombardovali kolegy e-maily a dotazníky s prosbou o vyplnění, já jsem se hrabala ve fotkách celé školy a tak.
Den D byl nastavený na 24.června, ale předtím se muselo ještě zařídit spousta věcí. Tak třeba jsme zkoušeli, jestli by nám škola nepomohla při výrobě - tisk a jiné věci, hledali jsme nejlevnější tiskárnu, zjišťovali, kolik máme dát rozpočet, koncepce materiálu, kdo je za co zodpovědný a další drobnosti, které často zabraly půl dne.
Po několika e-mailech a setkáních jsme dostali od školy zprávu, že nám přispějí docela vysokou sumou (dali nám 2000 PLN, tedy asi 500 EUR), ale zároveň nás žádali, abychom k tisku nepoužívali zařízení školy. Takže začalo hledání tiskárny, kopírny, vazárny a sestavovali jsme také rozpočet tak, abychom mohli poskytnout lepší technickou kvalitu a zároveň nemuseli vybírat spoustu peněz od všech našich spolužáků.
Já jsem se rozhodla dělat obrazovou část naší ročenky, procházela jsem spousty fotek, dělala koláže a vybírala fotky na "osobní stránky". část práce jsem dělala i z "dovolené" (po absolvování všech zkoušek, od 15 do 20.června) v Praze, kde jsem se vzpamatovávala ze zkoušek. Ovšem po návratu začala ta pravá práce. Zjistilo se, že koláže, které jsou připravené ve wordu jinými kolegy se rozsypou při přenosu do jiného programu. Tudíž se musely všechny předělat (jo, zase to spadlo na mě...). Jenže to už bylo 20.června a potřebovali jsme tisknout. Stejně tak se muselo předělat pár věcí, něco chybělo dopsat, prostě honění věcí na poslední chvíli a tak jsem strávila 2 noci bez spánku děláním foto-koláží a pak se hned jelo tisknout. Jela jsem s klukama - s Jorgem, který nám "šéfoval" a s Mikolajem, který měl na starosti "sazbu". Dohoda v tiskárně byla taky docela zajímavá, protože jsme věci konzultovali po telefonu a finálně se ukázalo, že je předloha moc velká, že se nevejde na stránku a že je náš termín dodání příliš šibeniční. Ještě že jsme byli tří a přečíslili jsme paní za pultem a nakonec jsme ji přesvědčili, že to zvládnou. Slevili jsme z pátku 24.6. a souhlasili jsme se sobotou jako dnem dodání a výsledně jsme se dohodli. UFF!!
Po odevzdání do tiskárny nezbylo než čekat, jak to dopadne a uklidňovat nedočkavé kolegy, že už je ročenka na cestě. Nejkrásnější okamžiky nastaly v sobotu před večeří 25.6., kdy přijelo červené bulharské houkající autíčko, ve kterém seděli Jorg a Mikolaj, ale hlavně tam byly balíky našich ročenek. Jak ukazují následující fotky, každého zajímalo, co jsme vytvořili a taky, co se o nich píše, takže jsme několik hodin sledovali hloučky čtenářů.
Za sebe i ostatní lidi z realizačního týmu můžu říct, že to je snad největší satisfakce včetně e-mailových a osobních ohlasů, které jsme na naše společné dílo měli. Dopadlo to super a myslím, že na to můžeme být právem pyšní.
 honem, co píšou? |  před kantýnou |  distribuce ročenky |
 co píšou II |  večerní siesta s ročenkou |  při jídle se normálně nečte, ale ročenka se může |
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3338 x