Polské zdravotnictví
Popis malé anabáze za zlepšením zdravotního stavu
25.5.2005
- V minulém příspěvku jsem se zmiňovala o potížích s rukou a nemožností psát. Přes kolegyni v recepci jsem se objednala na rehabilitaci, protože ta ruka opravdu bolela. Resp. objednala jsem se na prohlídku s vidinou rychlého chiropraktického zásahu, protože se termín zkoušky blížil (dva dny) a psaní pro mě bylo docela utrpením. Malá soukromá klinika, 20 minut procházky od kampusu. Super.
Dopoledne jsem byla u doktorky na rehabilitaci. Vysvětlila jsem, co mám za problém, paní doktorka na klinice mě prohlédla (žádný rentgen nebo něco) a stanovila zřejmě nějakou léčbu - vypadá to jako laserová terapie a asi i cvičení, ale nejdřív je laser a cvičení až později. Stějně tak nebyla žádná "nápravná opatření". Asi se na to dívají konzervativně, ale žádná léčiva mi předepsaná nebyla. (Terapie se skládá z 10x laserového sezení a asi 5x rehabilitačního cvičení. Po 5ti laserech se cítím výrazně lépe, ale ještě to není úplně v pořádku.)
Musela jsem platit (65PLN), ale snažila jsem se je umluvit, že mám evropské pojištění a že by, protože je to akutní případ, mělo dojít k bezplatnému léčení. Po chvilce dohadování s ženskou na recepci jsme došly k závěru, že to možné je, že potřebuji jen papír od "rodinného doktora", který mě posílá ke specialistovi. A placení zatím dělám "do zálohy", kterou mi vrátí v případě, že budu mít ten posílací papír a další léčení pak bude už bezplatné. Problém je, že College nemá rodiného doktora, resp. mají kliniku, která je soukromá a nemá smlouvu s jejich místním VZP. Takže kolegyně na recepci hledala místo, kam by mě poslala pro papír - klinika asi 3 stanice metra odsud. (pro informaci 1x laserové sezení stojí 12 PLN a cvičení 40 PLN)
Odpolední "šichta" na klinice pro papír byla docela náročná, ale nakonec se mi ho podařilo vybojovat. Celkem jsem vysvětlovala svou situaci asi 5 ti ženským, z nichž polovina byla dokonale socialisticky nepříjemná, až se mi řinul pot po zádech a měla jsem chuť vzít nohy na ramena. Po prvotním náporu neochoty roztály a snažily se mi pomoci, takže jsem poletovala od jedné doktorky ke druhé a nakonec jsme to i napsaly, ačkoliv to nejdřív vypadalo, že se budu muset k někomu přihlásit. No bordel. Nějak nemohly pochopit, že pouze potřebuji papír na poslání na vyšetření. Chápu, že mi to asi nemohou napsat bianco a musejí si to nějak zůřadovat vnitřně, ale bylo to fakt náročné.
PS - Vyšlo to, chodím stále na rehabilitaci, je to "na pojišťovnu" a doufám, že se mi zdravotní stav zlepší (už se tak děje, ale trvá to).
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3159 x