NATOLISKÝ OBČASNÍK
Polský den - FOTKY!!
Oslava slunovratu
23.6.2005
- "Polský den" byl poslední z řady "národních" dní, které jsme v Natolinu za celý rok zažili. A protože se hostitelé chtěli opravdu vytáhnout, udělali z jednoho dne noc, den a noc. První večer nás čekal filmový maraton s filmy od Wajdy, Polanského a pak ještě další filmy, které neznám (neviděla jsem z toho nic, pracovala jsem na ročence...). Stejný večer jsme se rozdělili do týmů, dostali jsme nápovědu a polského "velitele" a měli jsme si připravit strategii na následující den. Každá skupina mířila do jiné části historické Varšavy a měla přitom splnit řadu úkolů a hlavně fotograficky je zdokumentovat. Cílem bylo poznat to pravé Polsko, jak žijí normální lidé. Zkrátka a dobře, věci, které zůstávají turistům (zejména těm ze Západu) skryty, protože si je ani neumějí představit. Měli jsme ulovit polského fiatka a vyfotit se v něm, kníraté muže, ženy v minisukních, ale taky levný mléčný bar (ekvivalent české "Koruny" nebo jiných rychlých restauračních zařízení ze staré éry) a jiné. Celý den jsme měli co dělat, dobře jsme se bavili, něco dobrého jsme pojedli a ještě jsme odpoledne potkali všechny ostatní skupiny na závodech na šlapadlech. Byla to legrace a myslím, že si všichni přišli na své. To hlavní nás ale teprve čekalo...
Cestou zpátky nás chytla šílená bouřka - někde uhodilo do trafa a tak nejezdily tramvaje, ale metro naštěstí ano. Byli jsme strašlivě orvaní, ale večeře s polskými specialitami a trochu vodek nás postavila na nohy a připravila nás na soutěžení.
Každá skupina měla představit svou část města, fotky a porota hodnotila. Vůbec oblečení našich Poláků stálo za to - všichni byli v bílém, holky měly na hlavách nádherné věnce z lučních kytek a připravovalo se na oslavy slunovratu. Po vyhlášení výsledků fotosoutěže, kterou jsme o fous vyhráli!!! a dostali jsme super diplomy (Dyplom warszawiaka) namalované Jackem, nás čekalo dobrodružství v parku.
Holky byly v jedné skupině a kluci ve druhé. Úkolem holek bylo najít "zlaté kapradí",ale musely nejdřív obětovat trochu vlasů a poprosit ducha Natolinu-Natalii o podporu. Zlí duchové nás cestou strašili ( a vzali na sebe podobu Jacka, Michala a Mikolaje :-)), ale k "řece" jsme se dostaly. Na druhé straně se brzy objevili kluci, kterým jsme měli hodit naše snítky kapradí. Jenže "říčka" je asi 5 metrů široká a kapradí zrovna moc nelítá.. Žádnou oštěpařku jsme mezi děvčaty nenašly a tak nezbylo nic jiného, než že si kluci museli pro to kapradí doplavat... Chvíli váhali, ale pak si opravdu pro něj doplavali skoro všichni. A bylo to super!!!!! Neuvěřitelný zážitek. Po tomhle "očistném" rozuzlení se dámy odebraly k ohni za knihovnou, kluci se šli umýt od bahna a pak se slavilo a tančilo až do rána. (tedy většina lidí, já přesně nevím, neboť jsem celou noc seděla u počítače nad fotkama pro ročenku)
 prodáváme jahody |  U stánku s jahodami |  Plac Konstytucii |
 pravá italská zmrzlina po Polsku |  polský tým při večeři |  jeden přípitek za druhým |
 před cestou do lesa |  kluci si plavou pro kapradí |
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3372 x