NATOLISKÝ OBČASNÍK
Adrenalinové sporty
možnosti a hlavně o bruslení
10.11.2004
- Ještě opožděný dodatek z říjnaNáš natolinský park je kouzelný. Přímo láká k provádění různých sportů. Kluci objevili fotbalové branky a tak se tu fotbal hraje skoro každé odpoledne. Asi 5 minut od kampusu jsou tenisové kurty a místo pro vyznavače basketbalu. Milovníci jízdy na koni se mohou taky vyřádit - asi 10 minut pěšky od nás je jezdecká (něco jako střední zemědělská) škola a pořádají i hodiny jízdy pro veřejnost. Byla jsem se podívat, ale na koně jsem nesedla - mám příliš velký respekt a těžký zadek :-)
Ale jinak se tu také dá holdovat joggingu, což většina lidí činí.
Slovenský kolega Radek mě ukecal na bruslení - nechala jsem si přivézt brusle z Prahy a jali jsme se to vyzkoušet. Povrch v kampusu je na bruslení nevhodný - kostky a cihly. My jsme se přesto nenechali odradit a vydali jsme se na brusle.
Jako první zákusek nás čekaly kostky, navíc z kopce. Pak se silnička změnila v silnici s cihlovým povrchem, který byl sice hladký, ale zároveň kluzký, a tak jsme škobrtali a klouzali se až na konec natolinského parku a pak ještě dál, až k normální silnici. Byli jsme docela vyklepaní z povrchu a tak asfalt na silnici přišel jako vysvobození. Narazili jsme totiž na cyklostezku, která je dostatečně široká a hlavně, proti natolinskému kostitřasu je opravdu hladká. To se to jelo!
Jenže to jsme ještě nevěděli, co bude dál - krásná silnice se na chvíli změnila v ještě krásnější a ta pak skončila a přešla v udusanou, místy štěrkovou polňačku (Natolin je v hlavním městě Polska...). A po ní jsme se museli dostat asi 2-3 km směr kampus.
Jsme tvrďáci, tak pokračujeme. Zahrádkářská kolonie, louže, bláto, kamínky, jadrné nadávky, pád a nakonec jako bonus dokopečka. Už nikdy více touto cestou na bruslích. Na kole (MTB) by to bylo úplně snadné, ale na bruslích za sucha těžko proveditelné, za mokra v žádném případě.
Bruslení ale pokračovalo i další den. Rozhodla jsem se objevit novou cestu na stezku, abych se vyhnula natolinským kostkám. Vyrážím z kampusu na jih a mezi sídlištními paneláky a jejich modernějšími kolegy se dostávám k lesu. Tamtudy bruslařská cesta nevede, neboť je opět bez asfaltu. Vyrážím-odbočuji tedy na jedinou asfaltovanou silničku mezi vilky. Paní na rohu mě zastavuje a ptá se, zda opravdu chci jet po silnici dolů - to mě mělo varovat.... Ale rozhodla jsem se, že to přeci nemůže být nic strašného a na lyžích jezdit umím dost dobře, takže nějaký 200 m kopeček bude v pohodě. Převýšení 15-20m, to je přece brnkačka. Oóó jak jsem se mýlila :-)
Silnička byla úzká. Byl tam provoz a 2 zatáčky. Zezačátku to byla pohoda, za mnou žádné auto, předemnou taky ne, v protisměru taky nic. Svištím si to z kopce čím dál rychleji, mírná zatáčka vlevo, vpravo a už vidím před sebou problém - silnice končí T křižovatkou! Z prava vyjíždí auto, zleva stojí další, za mnou taky něco jede. Naštěstí je vlevo i vpravo od silnice volno - tráva, bejlí, žádné stromy. Rozhodnutí, zda se potkat s autem nebo se zachránit odskokem stranou bylo snadné. V té rychlosti by stejně nebylo možné zastavit, takže volím skok do křoví. Přistání bylo měkké a v pohodě. Všechny součástky těla byly v pořádku, jen jsem asi 5 minut obírala listí a kuličky z plevele z oblečení.
Ale příště půjdu dolů pěšky :-)
Sportu zdar!
 cihličková cesta v parku |  detail cihliček |
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3322 x